Za základní materiál se považuje „elektrovodná měď“ – Cu-ETP (dřívější označení E-Cu).
Tento nejpoužívanější elektrovodný materiál je však:
- nepříliš vhodný pro třískové obrábění (pouze 20%-ní obrobitelnost, pokud porovnáváme s automatovou mosazí CuZn39Pb3 v tvrdém stavu),
- jeho pevnost velmi rychle klesá s rostoucí teplotou (nevhodné pro součásti elektromotorů a generátorů, které se mohou zahřívat),
- sám o sobě nevyniká velkou pevností (nevhodné u pevnostních šroubů, silových kontaktů trolejí apod.).
Proto byly vyvinuty slitiny mědi s legurami, které zlepšují některé výše uvedené vlastnosti při zachování vysoké elektrické vodivosti:
- CuPb1P (80%-ní obrobitelnosti oproti CuZn39Pb3); CuTe; CuTeP; CuNiPb1P atd.,
- CuAg0,1P; CuAg0,03P; CuAg0,1OF atd.,
- CuNi2Si; CuNi1Si; CuCrZr atd..
Samostatnou kapitolou je měď vyšší kvality než Cu-ETP. Jedná se o bezkyslíkaté varianty, jež disponují vysokou elektrickou vodivostí, dobrou svařitelností a vysokou čistotou:
- Cu-OF; Cu-OFE; Cu-PHC; Cu-PHCE aj.